Kóta Praha - 862 m.n.m.
skvostem
centrálních Brd
Druhým nejvyšším bodem
brdského pohoří se svými 862 m.n.m. odjakživa byl a i
nadále je vrchol Prahy s téměř šedesátimetrovou novou
věží, do níž vede 255 schodů. Tento vzkutku skvostný
velikán odjakživa láká milovníky turistiky. Aby taky ne,
vždyť stejně jako jeho o pár metrů vyšší
"bráška" Tok (mimochodem nejvyšší kopec této
vrchoviny) se
rozprostírají
ve veřejnosti nepřístupném vojenském výcvikovém prostoru
Jince o jejímž hospodaření se starají v současnosti
hořovické Vojenské lesy a statky. Dle mého názoru je to
nadruhou stranu vcelku i dobře, protože bez zásahu ničivé
ruky civilizace mají zdejší lokality větší šanci na
dožítí se třetího tisíciletí.
Mezi domorodci, co vím já, je hora často nazývána Pragerberg.
Jméno asi pochází z dob nacistické okupace, kdy se tiskly
mapy s německými nápisy. Kopec se v té době stal
strategickým bodem pro Wermacht, který tu nechal vybudovat
odposlouchávací zařízení.
Správný název je však český, Praha, jenž je odvozen od
"prahovité" stupňovité podoby, neboť má svahy
příkré k jihu a západu, z části i k severu. V době němec.
okupace 1939-45 jak už jsem se výše zmiňoval zde bylo na
tomto vrchu zřízeno německou armádou 9 velkých dřevěných
pozorovacích věží, opatřených na vrchu otáčivým radarem
pravděpodobně sys. "Y" [Egon] pro navádění
letadel. Sestavu doplňovalo dalších 6 menších. Zařízení
bylo po skončení bojů v květnu 1945 ihned odvezeno. Osádku
tu tvořilo 50 vojáků specialistů + 30 žen radistek. Dodnes
lze na tomto vrchu spatřit pozůstatky drobných staveb
někdejší radarové stanice a betonové fundamenty základů
jedné z věží. V době budování socialismu byla na vrchu
opět zřízena pozorovací a radarová stanice, v pozdějších
letech pak i středisko jednotky rychlého nasazení, která
krátce po revoluci tyto prostory opouští. Od roku 1993 je krom
armády zřízení využíváno pro měření a výzkum lesních
ekosystémů a o několi let později i jako součást
zabezpečení letového provozu nad naším územím.V loňském
roce zde začala nově vyrůstat betonová věž nového
meteo-radiolokátoru Českého hydrometeorologického ústavu, která koncem roku již značně převyšovala
původní vojenskou příhradovou věž. Umístění této stavby
bylo dopředu velice dobře zvažováno. Projekt začal vznikat v
roce 1998 jako společ. investice Ministerstva obrany a
Ministerstva životního prostředí, popudem na tragickou
červencovou povodeň roku 1997. Pragerberg tím dostal za úkol
plnit jednu z hlavních úloh varovné a předpovědní služby
pro civilní sektor.
Instalaci radaru, jenž je ukryt v bílé kopuli, financoval
ústav a věž armáda. Celá výstavba byla zahájena v květnu
1999 a již v listopadu téhož roku, obrovský jeřáb vyzdvihl
na vršek samotný radiolokátor. Ten je podobně jako vnitřní
zařízení věže americké
výroby. Podobný radar je v naší republice ještě na Moravě
a oba jsou napojeny na evropskou síť, která zajišťuje
výměnu informací. Stařičký meteoradar na Libuši se již
pomalu stává záložním tohoto nového. Funkce radiolokátoru
spočívá v otáčení se kolem své osy a tím provádí svá
měření v různých směrech a úhlech nad terénem. Přitom
vystřeluje paprsky do mraků či nebe a zpět přijímá odraz.
Ten zpracovává počítač vedle v místnosti, který vypočte
vzdálenost dešťového mraku nebo ledových úlomků a my víme
jakým směrem a kam se pohybuje, kde třeba naprší koli vody,
jaký je vertikální rozsah oblačné vrstvy, její složení a
podobně.
Dosah tohoto radiolokátoru se jen pro zajímavost pohybuje kolem
255km.
Stará ocelová věž však tímto nerezavý a nepustne. Je i
nadále hojně využívána pro zajištění radio-spojení
různých, převážně však nekomerčních služeb jako jsou
například hasiči příbramského okresu, policie ČR,
státních lesů, vysílá odtud i Česká televize apod.
Mimochodem i radioamatéři zde mají své zastoupení v podobě
převaděče OK0BR na kmitočtu 438.725 MHz, přes který i já poměrně dost často
koresponduji se svými kamarády jak z okolí plzeňska,
Rožmitálu p. Tř., Příbrami, ale i z hlavního města ČR a
sice z Prahy jako takové. Je tedy vidět, že "Prag
Berg" je vskutku strategickým kopcem jak se patří na
svém místě. Já jsem se zde na tomto velikánu naposledy
vyskytoval 28.října loňského roku, kdy jsme prováděli s
kamarády uvnitř tohoto areálu údržbu našeho
radioamatérského zařízení, dokonce jsem navštívil v té
době již hotovou novou vež radiolokátoru, kde jsem se zvesela
procházel po ochozu celého systému a kochal se nádherným
výhledem kolem dokola. Nahoru jsem vyjel výtahem, 255 schodů
bylo na naše tlapky poněkud dost. Neopomenot exkurzi útrob
našeho nového meteorologického opatrovníka, jsem samozřejmě
nezapoměl. V tu dobu se teprve chystal na své brzké
spuštění.
Grafický návrh, úprava a obsah všech stránek, není-li uvedeno jinak, copyright © 1998 Josef Cink. Všechna práva vyhrazena.