III.subregionální závod OK1KFH (1.-2.3.2008)

I.subregionální závod OK1KFH
Šibeniční vrch - JN69LQ [539 m.n.m.]
1.-2. březen 2008

Složení: Karel-OK1FKL, Pepa-OK1HAB, Pepa-OK1JFH, Pavel-OK1MCS a Radek-OK5RS
Pásma: 144 MHz - 432 MHz - 1296 MHz
ANT: 144 MHz - 11el.ZZ211 ZACH / 432 MHz - M2 / 1296 MHz - 44el.YAGI
PWR: 144 MHz - 500 W / 432 MHz - 300 W 1296 MHz - 10 W
TRX: FT-847 - FT-736R - IC-745 H

Následující řádky se týkají převážně pásma 144 MHz.

Už jsem během závodů zažil opravdu hodně, přesně před rokem také o 1.subregionálním závodě 2007 udeřil dokonce blesk jen pár metrů od našich stožárů a postav. Povětrnostní vlivy, které tento víkend ovládly počasí u nás, neměly v minulosti v závodech obdoby a pasovaly ho tak na ten nejhorší a nejextrémější, který jsme doposud zažili.

Osobně jsem původně počítal, že se po letošní neslavné zimě dostaneme bezproblémově na náš nejvyšší brdský vrchol - Tok (865 m.n.m.).
Naštěstí jsem byl uhlasován :-).
Vyhrála nakonec lokalita Boněnovský vrch, kterou nabízel Pavel OK1MCS. Karel OK1FKL navíc chtěl otestovat zbrusu novou 10 m anténu M2 na 432 MHz. Věcí, techniky a lidí bylo tentokráte tedy opravdu hodně, takže jsem BRDY sice oplakal, ale nadruhou stranu se zas těšil na pro mě ne příliš známý Boněnovský vrch.
Již cca od 20.2, tedy asi 10 dní před závodem jsem bedlivě sledoval vývoj atmosferických modelů, které téměř na tak dlouhou dobu dopředu poměrně přesně vystihovaly extrémní vítr a bohaté srážky.
Osobně jsem začínal tedy být čím dál tím více spokojenější s Boněnovským vrchem, který není přístupný lesem a bude tedy jak na příjezd, tak na odjezd pro nás bezpečnější.
V sobotu asi kolem půl deváté ráno jsme spolu s Pepou OK1HAB a Pavlem OK1MCS obklopeni technickým i netechnickým harampádím vyrážely směr Boněnov po staré silnici přes Stříbro, kde jsme se v době přechodu fronty ukryli ve městě na výborné hovězí polévce s játrovými knedlíčky, což se nakonec ukázalo zjevně jako velmi prozíravé řešení. Ze Stříbra jsme pak až na Boněnovský vrch jeli ve vrstvě mokrého sněhu a několikráte čekali, než nám hasiči uvolní

komunikaci od popadaných stomů.
S ostatními z našeho teamu (FKL a OK5RS) jsme se setkali až pod Boněnovským vrchem, kde na nás čekalo nepříjemné zjištění......, cesta na vrchol byla vlivem podmáčené louky naprosto nesjízdná. Po několika neúspěšných pokusech nastalo hbité rozhodování o dalších alternativních lokalitách. Nakonec se jako nejbližší a nejbezpečnější jevil Šibeniční vrch, který jsem kdysi objevil a Pavel s Karlem jej poté několikráte otestovali v praxi.
Nastalo tedy další "Škatulata hýbejte se" a něco kolem půl jedné odpoledne jsme po procestovaném dopoledni začaly konečně budovat vysílací pracoviště.
Nebylo to, ale nic jednoduchého, vítr foukal tak, že se chvílemi nedalo ani stát. Pro 2m pracoviště jsme tedy okamžitě zavrhly stavbu teleskopického stožáru a použili Bobův "dělený", který se nechá sestavit na zemi, což nám velice zjednodušilo nepříjemnou práci venku.
Radek připravoval pracoviště na 23cm za naší střídavé asistence a Karel pak snad nejtěžších 70cm s vyabvenou 10 m ANT M2, která se po velkých komplikacích nakonec podařila vysunout alespoň do 6m, což i tak bylo nadlidský výkon!
Start závodu jsme kupodivu přes veškeré zajížďky a po všech těch čekání na silnicích stihli včas. Po prvních minutách v závodě mě šokoval naprostý klid na pásmu, který je srovnatelný u mě doma ve všední den s připojenou vertikální anténou. Hned od samého začátku šly samé pěkné stanice a průměr na spojení se od začátku pohyboval překvapivě kolem 300 km / spojení. Podmínky se zdály být výborné, ale prvadou byla spíše ta skutečnost, že se na pásmu nevyskytovaly "známé firmy". Měl jsem také strach, jestli nebudou vadit kluci z OL8R, ke kterým jsme viděli téměř do talíře, ale byly to naprosto zbytečné obavy. SIG měli čistý jako sníh, opravdu paráda!
Spojení v deníku sice přibývala nezvykle pomalu, ale bodově jsme se vlivem vysokému průměru neulívali až tak z našeho normálního standardu. Až do nočních hodin to na 2m tedy celkem šlo. Druhá polovina noci a částečně i druhý den dopoledne se ukázalo být, ale jako propadák. 10 spojení za hodinu nebyla žádná velká sláva. V NE dopoledne nám navíc ze záhadného důvodu zhasla elektrocentrála a nešla za nic na světě oživit. Kontrolou oleje jsme zjistili, že nadbytkem rozhodně neoplívá a tak jsme ho okamžitě dolili. Bohužel centrála stále ne a ne naskočit. Po vyšroubování svíčky bylo překvapením, že nehází žádnou jiskru. Asi po 40 min odstávce se centrála opět vzpamatovala. (doma jsem se dočetl, že kontrolní olejové čidlo, při nedostatku oleje odpojí zapalování a u některých typů EC trvá nějaký čas, než se opět vrátí do původního stavu. Bobe, měl jsi pravdu!). Ufff, mohli jsme opět pokračovat.
Vítr stále fičel o sto šest, chvílemi tak, že to pěkně rozkolíbalo naše auto. Báli jsme se o antény a v největších poryvech směrovaly po větru, ráhno bylo kolikrát ohnuté pěkně do luku a hrozilo její poškození. Vše njsme nakonec přečkali bez větších materiálních ztrát, což bylo až neuvěřitelné.
Radek kolem oběda začal sklízet pracovišě na 23cm a zanedlouho se přidal i Karel se 70cm, už to nemělo smysl a jediné kde se ještě dalo něco dělat byl 2m, který jsme jako jediný dojeli až do samého závěru. Sklízení a balení po závodě při vzájemné souhře proběhlo nadočekávání rychle, takže ve čtvrt na pět odpoledne jsme již byli na cestě do svých domovů. Ani byste nevěřili, jaké lázně po takovém víkendu člověk zažije v obyčejné koupelně :-)