Vánoční závod OK1KFH
JN69VN [788 m.n.m.]
26. prosinec 2010


Složení: Pepa-OK1HAB, Pepa-OK1JFH, Karel-OK1FKL, Pavel-OK1MCS a Vráťa
Pásmo: 144 MHz
ANT: 144 MHz - 2x10 PA0MS
PWR: 200 W
TRX: FT-847

Po veškerém tom předsvátečním a svátečním shonu jsme se všichni už velice těšili na poslední vánoční den, který již tradičně bývá v našem radioklubu spojený se závodním odreagováním v pannenské přírodě brdských hvozdů.
Vzhledem k velmi bohaté sněhové nadílce (týden před závodem ležela u nás na kopci až 80 cm vysoká sněhová pokrývka) jsme zredukovali naše technické vybavení a lampový 1kW PA zanechali doma pěkně v teple ve skříni.
Ráno po naložení techniky, bobů, lopat a proviantu vyjíždíme z Plzně v časných 5h ráno ve složení: auto č.1 (technická podpora ve Š125L): Pepa OK1JFH + Pepa OK1HAB, auto č.2 - Radek OK5RS (Ford Fiesta). Pozn. teplota v Plzni -13 st.C.
Jedeme hodně opatrně. Cesta je místy po předchozím tání sněhu doslova jeden led. Nejzrádnější jsou místa se sněhovou krustou přecházející bez varování v tzv. "ledová zrcadla". Na nejvyšším bodě silnice Plzeň/Příbram odbočujeme asi kolem 6h na protaženou lesní cestu. Zatím vše probíhá v celku hladce. Lesní zkratkou se dostáváme do poslední vesničky, kde opět odbočujeme a vydáváme se již do 5km ostrého stoupání. Musím zde poděkovat spřáteleným "lesapánům", kteří dodrželi slovo a cestu nám protáhli až pod samotný vrchol. I tak nebylo vyhráno. V jednom místě, kdy se nám Radek ztratil z dohledu zpětného zrcádka, jsem za zatáčkou přizastavil, abychom na něho s Pepou počkali. Bohužel na ledě se pak ani zadní náhon jaksi nechtěl rozpohybovat, takže Pepa OK1HAB musel trošku zatlačit, abychom se dostali mimo ledovou plotnu na tvrdý sníh. Radek se kupodivu za námi s předním náhonem rozjel bez větších problémů (také nic krom sebe nevezl…:-).
Následovalo další odbočení. Svižnější rozjezd a hurá do největšího stoupání již hůře protaženého úseku. Bohužel off auto č.1, které se mělo s technikou dostat až pod vrchol bylo přetíženo, takže rychlostní stupeň 2 nezvládl utáhnout tak naložené auto. Už když auto zpomalovalo a já věděl, že to na dvojku nevyjedem mi bylo jasné, že jakmile přeřadím, je konec a to se přesně také stalo.
Pepu OK1HAB jsem tedy vyhnal z auta opět ven na mráz zatlačit. Snaha, ale byla marná. Kola ne že by prokluzovala, ale zkrátka při snaze se rozjet, jsme se zadní nápravou propadali jednotlivými, různě silnými vrstvami tvrdého sněhu, prokládanými měkkým prašanem.
Nezbylo tedy nic jiného než zcouvat asi 200 m a pokusit se při správném točivém momentu chytit co nejlepší trakci.
Při zcouvání jsme narazili na pod námi, výrazně níže, stojícího Radka, který jak jsem předpokládal dojel tam, kde jsem jeho "horní metu" auta s předním náhonem i předtím odhadoval…..(sri Radku hi).
Radek tedy musel kvůli nám zcouvat i ten jeho pracně dobitý "50 m kousíček" až do poslední křižovatky, kde jsme ho za pomoci tak trošku odklidili, aby při rozjezdu hlavního "technického vozu č.1" nepřekážel…..Napodruhé se to již povedlo a já se se svým "off" pak již téměř bez prokluzu dostal až pod samotný vrchol (jak se ukázalo, chtělo to jen o pár kilo méně nákladu a větší obezřetnost ;-)
Než jsem stihnul odházet parkovací místo, kdyby nedejbože měl dnes někdo stejnou cestu kolem nás (i když jsme o tom dost vážně pochyboval), stihnul dorazit pěšky Pepa OK1HAB. Radek, ale nikde. Mysleli jsme si, že auto zanechá tam kam vyjel, případně jak sám říkal si odhází trochu sněhu a zkusí se alespoň otočit a vydá se také pěšky….to jsme však netušili, že při svém manévru zapadl a pak mu 1,5h trvalo, než auto vyprostil zpět na cestu. Po tu dobu jsme Radka zkrátka neviděli.
My se mezi tím s Pepou pustili do tahání věcí na kopec. Asi 350 m do 20° stoupání jsme museli vše vytahat na sněhových dětských bobech. Tuto cestu jsme šli celkem 2x Dali jsme si s Pepou celkem do těla. Nadruhou stranu můžeme být rádi, že jsme se alespoň nebořili. Sníh byl pěkně sesedlý a zmrzlý, takže chůze po něm nepředstavovala až tak velký problém. Sněhu na kopci oproti 80 cm, kterých zde bylo před týdnem, zde leželo již jen cca 40 až 50 cm.
Jakmile byly věci na kopci jsme zatopili v kamnech a pustili se do stavby stožáru a antén. V tu dobu bylo již 8:45h. Bylo jasné, že začátek závodu tedy určitě nestihneme. Mezi tím za námi na kopec došel Radek OK5RS, který vydoloval zapadlé auto a sjel s ním trošku níže do místa, kde se nechalo pohodlněji zaparkovat. Asi v 9:20 po stíhací práci Pepíka OK1JFH, který sestavoval a zapojoval v zrychleném tempu závodní pracoviště uvnitř zjišťujeme, že nejde nastartovat naše elektrocentrála, která ležela v promrzlé garáži a teď jsme od ni chtěli, aby poslouchala. Inu ne a né ji rozpohybovat. Odnesli jsme ji tedy na 1/2h dovnitř ke kamnům, což se ukázalo jako nejlepší zdravověda. EC poté bezproblémů naskočila.
Jakmile motor EC úspěšně bublá zapojuji zdroje a TRX a zkouším odkontrolovat SWR. Poklepáním na budík se k ostatním otáčím jako opařený. Indikace SWR vykazuje "nekonečno". Je mi jasné, že v ANT problém není, ale vypadá to někde na tvrdý zkrat…Pokládáme tedy stožár s ANT a zkoušíme jednotlivé koaxiály "propípat". Bez úspěchu. Vše se zdá být OK….. No nechápu. Promrzlý v -15 stupňovém mrazu až na kost vyměňuji ještě hlavní napáječ, který je zakončený slučovačem. Problém je však stále stejný. Až najednou se Pepa OK1HAB nějak omylem dotkne jednoho z ramen a PSW se prudce vylepšuje. Po rozebrání N konektoru zjišťuji, že v silných mrazech, které zde na kopci vládly se živý střed koaxiálního kabelu jaksi zatáhl dovnitř kaxu a třásně stínění kolem převlečné "mystičky" se pnutím dostaly až na "živou část". Škoda, že jsme na to nepřišli hned. "N"konektor tedy přeletuji a rázem je po problémech. Něco málo před 11h tedy začínáme a z první etapy tak zbývá již jen 1 h závodních zážitků.
Potíže nás přes všechna ta úsilí s přípravami a cestou trošku mrzí, "na bednu" to totiž už zcela jistě nebude. Nadruhou stranu, ale nechmuříme až tak moc. Jsme nakonec rádi, že můžeme alespň porozdat body a pozdravit se na pásmu se závodícími přáteli….
Těsně před začátkem druhé etapy Vánočního závodu za námi na kopec doráží ještě Pavel OK1MCS, Karel OK1FKL a Vráťa. Nálada a závodní morálka se tím opět zvedá ;-)) Nakonec závod končíme s výsledkem 165 spojení a necelých 26 tisíc bodů.

Pepa-OK1JFH.



Fotografie Deník Report


Zpět na domácí stránku OK1KFH

Grafický návrh, úprava a obsah všech stránek, není-li uvedeno jinak, copyright (c) 2001 Josef Cink Všechna práva vyhrazena.