III.subregionální závod OK1KFH (3.-4.7.2010)

IARU Region 1. VHF contest OK1KFH
JN69VN [788 m.n.m.]
4.-5. září 2010

Složení: Pepa-OK1HAB, Pepa-OK1JFH, Petr-OK1LX, Jarda-OK1WAV, Karel-OK1FKL
Pásmo: 144 MHz
ANT: 144 MHz - 1x17, 2x10, 2x10 (celkem 57.el.)
PWR: 900 W
TRX: FT-847

Začátkem pracovního týdne to vypadalo, že letošní VHF contest pojedeme nakonec pouze ve dvou. Nemaje dostatek pomocných rukou a absence jednoho z anténních stožárů dávalo tušit, že závod pojedeme pouze s omezeným vybavením, s jedním stožárem

a jedním anténním systémem.
S přibývajícími dny pracovního týdne a s tím i s přibližujícím se závodem se naše členské řady začaly naštěstí zvolna probouzet, takže až na drobné výjimky nakonec účast ve ČT přislíbila většina naší členské základny. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl odjet na kopec již v PÁ, začal jsem tedy narychlo připravovat náš setup s vícero ant.systémy použitý během letošního druhého a třetího subregionálu.
V SO ráno jsme se u nás na kopci sešli v předpokládaném a ohlášeném složení a po krátkém uvítacím ceremoniále jsme se dali do hbitých příprav našeho závodního pracoviště. Pohodovou dopolední idylku přerušilo až kolem oběda nepříjemné zjištění. Ve fázi, kdy jsem začal sestavovat vlastní kancelářský Hamshack jsem totiž zjistil, že jsem doma ve spěchu nechal tašku s koaxialními propojkami k releovému anténnímu přepínačí umožňující multibeaming. Jelikož technické zapojení naší kanceláře je pouze mojí dominantou a pokročilý čas a jiné důvody mi neumožňovaly se již zůčastnit odpoledního 100 km výletu, odjel namísto mě na okružní jízdu ke mě domů zachraňovat mého Alzheimra Karel OK1FKL. Karle díky! Zatímco kluci se mezitím venku potýkali s ant.systémy, já ordinoval a pokračoval v přípravě uvnitř maringotky. Když už to vypadalo, že budu s přípravami zřejměi rychlejší než Karel s mými zapomenutými propojkami, se svižně přes horizont naší kóty přehoupla Karlova modrá Suzuka. I tak jsme, ale ještě neměli vyhráno. Jak se ukázalo, při "najíždění" nešel vybudit PA s GS35 a VFka záhadně oklamávala jisté části naší sestavy. Nakonec sice úspešná pátrací akce se nicméně protáhla, takže do závodu jsme nastoupili bohužel s asi 20 min zpožděním.
U rádia jsem pak seděl v kuse až do 21 h, v tu dobu to vypadalo, že máme našlápnuto na celkem pěkný výsledek. Na spojení jsme na tom byli identicky stejně jako o loňském VHF, kdy jsme udělali přes 600 QSO s našimi téměř rekordními 200 tis.b.

Na další "pětihodinovku" usedá Pepa OK1HAB, kterého něco kolem 2:30 h střídají posléze kluci z CW směny, kteří jak se později ukázalo, odjeli druhou půlku noci se zapomenutým buzením pro SSB provoz na což jsem přišel bohužel až ráno, kdy jsem kluky střídal, njn.... :-(
Ráno poté co jsem usedl opět k rádiu se zpočátku ještě projevuje absence stanic přicházející na výzvu, proto raději skoro 2 h vyhledávám. Postupem času se přesouvám vzhledem k nesnesitelnému, opět se probouzejícímu rušení na okraj pásma a zkouším výzvu. Z druhého dne, kdy jsem čekal "otevření" jsem nakonec, ale zklamán. Zvýšená "paseka" na pásmu téměř neumožňuje plynulejší provoz a závod se namísto toho proměňuje v boj o přežití a modlení se za úspěch každého nového započatého spojení. Zpočátku jsem zkoušel najít i potencionální pachatele, ale jak se ukázalo bylo jich mnohem více než jsem předpokládal a navíc určit kdo je kdo nebylo téměř vůbec možné. Inu jedná se o VHF contest a každým rokem tento závod u nás vyhrává cenu nejhoršího a neprotrápenějšího závodu. Ne jinak tomu bylo bohužel i letos.
Celkem máme na kontě 492 QSO, 152 209 bodů s průměrem 309 km/QSO. Za poslední 3 roky se u nás jedná o jeden z nehorších výsledků.
Aby toho negativního nebylo málo, tak při večerním odjezdu domů jsem u svého vozidla vlivem nějakého zapnutého spotřebiče umravnil svojí autobaterii tak, že bylo nutno využít help-startovacích-kabelů. Mezi tím co jsme s Karlem OK1FKL oživovali můj vůz se nám telefonicky ozval ještě Pepa OK1HAB, který zrychleně a předsunutě od nás prchal domů s informací, že závoru na výjezdu z lesa dotáhl nějaký dobrák tak, že bylo nutné použít jiného lesního exitu. Poslední perličkou po našem rozloučení se byl finální telefonát Karla FKL, který po příjezdu domů zjistil, že po sobotní záchranné akci, kdy jel ke mě domů pro zapomenuté koaxiální kabely, stále vlastní klíčky od mého bytu. Inu závod "zapomínajících" starých veteranů je za námi a my se společně už těšíme, že pokud se to se zapomínámím nezhorší a my nezapomeneme, zůčastníme se opět i příště! ;-))
Po celý závod panovalo celkem pěkné, slunečné i když tak trochu chladné počasí a i přes všechny ty nešvary k tomu všemu i přátelská a nám typicky veselá nálada.
P.S. K poznámce OK1VSH ještě doplňuji, že SIG OK2M od kterých jsme vzdáleni necelých 8km byl OK. Pochopitelně při vzájemném natočení ant je naše vzájemná vzdálenost znát, ale při odsměrování se nechá bez větších problémů fungovat.